Arny je zatím jediný Garonkův kamarád, protože jinak nemá rád pejsky. No vlastně, rád je má, ale jako svačinky. Což mě teda docela točí. Nebyla procházka, kdy jsem neměla strach, že pozře nějakého psa na potkání. Musela jsem být (teda pořád jsem, ale ne tak moc) neustále ve střehu, odkud se vynoří pes, abych si ho připnula na vodítko a aby nikomu neublížil.

Teď už je to o hodně lepší. Pomáhá mi s ním kamarád, který má sám tři pesany a prostě ví, jak na Garonka vyzrát. Opravdu to funguje. Ještě před 2 měsíci by nemohl Garon sedět vedle psa s košíkem, natož bez košíku jako na této fotce:

Arny je taky moc hodný a trpělivý a moc statečně snášel Garonkovy výpady, které se ze začátku objevily. Je fajn, že už s ním můžu normálně mezi psy, protože už vím, jak ho zvládnout. Postupně se učíme pejsky spíš ignorovat, protože hrát si s nimi nikdy nebude.

Takže děkujeme Arnymu a jeho paničce za trpělivost a Tomášovi za dobré rady a pomoc s výcvikem toho mého drobečka!